Lepší malé něco než velké nic

Několikrát jsem prošel Černou ulicí v Praze 1 Nové Město kolem jedné z pamětních desek Elišky Krásnohorské, až jsem si všiml na zdi u vstupních dveří do domu čp.1704/11 malé zasklené destičky na dřevěném podkladu zarámované dřevěným rámečkem. Byl na ní na bílém papíru napsán text: „Zde žil spisovatel a historik Jan Dolenský, ředitel měšťanské školy, který založil učňovské besídky. V besídkách trávili své volné chvíle pražští učňové, kteří přicházeli do učení z venkova. Pro tyto chudé a opuštěné učně byly besídky jedinou možností k zábavě a provozování tělovýchovy. Jan Dolenský byl nezištný a obětavý člověk, jehož jedinou odměnou bylo vědomí, že pomáhá chudé dělnické mládeži“. Taková prostá a nenápadná destička svědčí nejen o úctě, kterou mu patrně chtěli prokázat jeho blízcí přátelé a známí či obyvatelé domu, ale především o dobrém srdci a dobré vůli jednoho dobrého člověka.