průvodce po pražských pamětních deskách
Na domě čp.168 v Plzeňské ulici 27 (Sokolský dům) vpravo od vchodu je bronzová pamětní deska s reliéfní podobiznou a textem:
„Památce bratra Karla Vaníčka sokolského písmáka 10-II-1860 – 24-VI-1926“.
Na domě čp.168 v Plzeňské ulici 27 v Praze 5-Smíchově (Sokolský dům), vlevo od vchodu, je bronzová pamětní deska s reliéfní podobiznou a textem:
„Památce bratra Dra Jindry Vaníčka náčelníka Československé obce sokolské a Svazu slovanské sokolstvo *1.I.1862 †2.VI.1934“.
Na domě čp.1205 v Klimentské ulici 4 Praha 1 je pamětní deska z bílého mramoru s reliéfní podobiznou a textem:
„Vladislav Vančura 23.VI.1891 – 1.VI.1942“
Autorem desky je O.Španiel (1952).
Na domě čp.1043 v Holečkově ulici 22 Praha 5 Smíchov je pamětní deska s textem:
„V tomto domě tvořil a dne 2.ledna 1936 zemřel prof.dr. Jindřich Vančura spolubudovatel naší národní svobody, spolupracovník T.G.Masaryka a Arnošta Denise, historiograf svých rodných Klatov. S jeho oddanými žáky věnuje vděčný národ československý“.
Autorem desky je Miloš Suchánek, odlil Franta Anáž 1936. Za okupace byla deska sejmuta a znovu odhalena v roce 1945.
Na domě čp. 1040 v Tauferově ul. 3 Praha 9 Kbely je pamětní deska s textem:
„Josef Vágner Námořník, v kasárnách v Pule se setkal s Matějem Tauferem, kde mezi nimi vzniklo celoživotní přátelství. Spolu se zúčastnili akcí odporu proti rakousko-uherské monarchii, které vyvrcholily povstáním v Boce Kotorské, byli uvězněni a domů se dostali až po osvobození v roce 1918. Po návratu do vlasti se jako letecký mechanik dostal do Kbel, kde se usadil. Rodina a letiště, kde pracoval v hodnosti štábního rotmistra, spolu s demokracií a Československem byly jeho velké lásky. Oceněním jeho postojů byla nejen vojenská vyznamenání, ale i pověření čestnou stráží u rakve prezidenta Masaryka, Byl zaníceným a výborným muzikantem, založil ve Kbelích symfonický orchestr, jehož byl neúnavným organizátorem a duší celého souboru. 13.7.1895-25. 4.1975“.
